Fotografické začátky
Vzpomínky na ně jsou již řekněme poněkud vousaté… Fotil jsem jak na klasický kinofilm, tak i na svitkový film 6×6 a pronikl i do chemické stránky fotografie při hraní s vývojkou a ustalovačem.
V době dospívání přišly na řadu jiné zájmy a fotografie šla stranou. Občas jsem ještě něco vyfotil, ale vyvolání proběhlo již ve fotolabu. Ke změně došlo koncem milénia s nástupem digitálních fotoaparátů a koupí mého prvního 1 MPx foťáku. V té době ještě bez následného zpracování v editoru, fotil jsem převážně rodinné fotografie a postupně kupoval výkonnější kompakty. A jednu dobu jsem používal na focení dokonce výhradně mobilní telefon.
Současnost
Zlom přišel v roce 2015 s pořízením zrcadlovky, která byla impulsem věnovat fotografii více času. A nejen fotografii jako takové, ale i všeho kolem ní, čili jejím úpravám, studování knih a sledování práce renomovaných fotografů. To vše s sebou přineslo další změnu – přechod na bezzrcadlovku a Fujifilm X sérii. V ten moment jsem kouzlu fotografie propadl nadobro…
Díky focení jsem se poznal se spoustou úžasných lidí, z nichž se mnozí z nich stali mými výbornými přáteli. Od roku 2018 se některé mé fotografie objevily na výstavách v Brně a Praze.
Co mě baví
Ze všeho nejvíc rád fotografuji lidi v jejich přirozeném prostředí a to nejlépe tak, že o tom buď neví nebo mě přijímají jako součást dění a nevnímají mne. Barevné fotografie v mé současné tvorbě moc nenaleznete, myslím si, že rozptylují, odvádí pozornost. Černobílou fotografii vnímám jako návrat ke kořenům, kde podstatu tvoří světlo, stín, děj a emoce.
Mimo reportážní fotografie rád fotím architekturu a to jak moderní, tak třeba sakrální stavby nebo tu zasazenou do krajiny, jako větrné mlýny, rozhledny, boží muka nebo kazatelny a posedy. Architekturu rád fotím i v noci na dlouhý čas a v těchto případech upřednostním ve většině případů barevné podání.
Ale věřím, že jste zde zejména proto, abyste se podívali na nějakou mou tvorbu… Pokud se Vám alespoň jedna fotografie bude líbit nebo Vás nějak potěší, či zaujme, potom práce s přípravou této prezentace nebyla zbytečná…
Aleš Vintrlík