Když celý den prší a dá se fotit jen jeskyně aneb Krápník, kam se podíváš.
Původní plány byly zcela jiné. Jak by také ne. Když je člověk na horách, tak by měl tlapat po horách. A nejlépe samozřejmě vyrazit na nějakou hřebenovku. Výchozí tábor jsme měli v Zuberci. Ten je na Oravě, asi 30 km od polsko-slovenských hranic. Ubytování fajn, ale počasí ještě Booking.com nemá implementováno do objednávek 🙂
Již příjezd byl deštivý a zbytek dne nebyl lepší. A předpověď na zítřek? Ještě horší. Nu což, rodinná rada zasedla a hledali jsme náhradní program. „Když prší, tak se schováme do nějaké jeskyně“ – padlo rázné rozhodnutí! V tu chvíli zbývalo již jen zvolit, jaká to bude. V úvahu připadaly Demänovské jeskyně, které jsou dvě. Volili jsme tedy mezi Demänovskou jeskyní svobody a Demänovskou ledovou jeskyní. V obou jsem již několikrát byl. Jako dítě, i později, ale i v tomto případě je to již dávná historie. Nějak si ale pamatuji, že Demänovské Jaskyně Slobody byla jedna z nejhezčích jeskyní bývalého Československa. Volba tedy padla právě na ni.
Sestup ze základního tábora trval autem necelou hodinku. Cestou z parkoviště k pokladnám jeskyně jsme trochu promokli. Speciální vstupné pro rodiny neměli, tak jsme koupili 3x dospěláckou, 1x dětskou a nejmladší byla grátis. Nejdražší vstupenku měl ovšem Fujifilm X-T1 🙂 Nafasoval jsem viditelnou samolepku, kterou jsem si sice vzorně nalepil, ale cca v půli cesty ztratil. Fotit bylo povoleno pouze bez stativu. Ono se stativem by to ani nešlo, protože tempo, v jakém se prohlídka jeskyně odehrávala, bylo i na průměrného fyzicky zdatného jedince vražedné. Trochu jsem znervózněl ve chvíli, kdy jsem si uvědomil, že jediný zvuk, který slyším, je můj dech a cvakání závěrky…
Fotil jsem převážně na ISO 6400 se světelným Samyangem 16mm f2.0, samozřejmě v plně manuálním režimu a ručním ostřením. Samyang ani jinak ostřit neumí.
Související obrázky:
